Ku korienkom

Autor: Jano Topercer | 6.7.2011 o 13:30 | (upravené 6.7.2011 o 14:03) Karma článku: 3,83 | Prečítané:  785x

poznania a viery. O duchovnosti neznabožského evolucionistu pri spomienke na pochody trasoviskami v severošvédskom národnom parku Muddus.

Prechádzam cez veľké trasovisko. Komáre a kilometre jemného, tichého, plochého, dva-tri metre hlbokého kašovitého trasu. Iba roztrúsené trsy tvrdých ostríc a tráv sa tvária ako nášľapné kamene. (Alebo nášľapné pasce – podľa druhu rastliny.) Aj najtvrdšie z tých "kameňov" sa však pod mojou poloťažkou pomaly zabárajú a nútia ísť ďalej. Príliš neotáľať – chladná organická kaša tamdolu má už v pamäti pár váhavých strelcov. Ale ani nenáhliť – splašené kozy si pamätá rovnako dobre. Ak chcem spraviť ďalší krok, musím jednak poznať tú ostricu, na ktorú stúpam, a druhak dobre odhadnúť dĺžku a ráz kroku. Lenže každý trs je iný. Každý krok, celé trasovisko je tak nedozierne premenlivé, že spoľahlivo spoznať či odhadnúť tie veci jednoducho nemám šancu (a veľmi ani čas – think of sinking:). Takže mi nezostáva iné, ako pri každom kroku vždy aj trocha veriť. Pri každom kroku bez záruky, no o to viac za ruky s poznaním a odhadom. A vždy práve v to, že práve tento – a tento – a tento vyhliadnutý trsík bude dosť pevný (a milý:) a sa nevychýli a udrží ma aspoň tých pár chvíľ, nutných na ďalší krok. (Ak náhodou nie, tak sa vari nájdu nejakí iní, čo to trasovisko prejdú a budú mať dosť detí do ďalších trasovísk. Hľa, tajomstvo viery;)

P.S.1. Dante Gabriel Rossetti (anglický malíř a poet, 1828 – 1882) jednou řekl, že nejhorší moment pro ateistu je, když je skutečně vděčen a nemá komu poděkovat. Nevím jak ateisté nahoře a v suchu, ale konkrétně já, ateista dole v močálu, mohu poděkovat (a zůstat vděčen) konkrétně každému trsu ostřice rodu Carex či Vignea, který mě při přechodu močálem podržel a nenechal zabřednout do kaše. A právě i závazkem téhle konkrétní vděčnosti je příště podržím zase já, když je budou chtít potopit/vysušit konkrétně meliorátorští teisté pár tisíc kilometrů jižněji (konkrétně na Oravě) a při vší konkrétní úctě se nebudu abstraktně spoléhat na jejich Nejvyššího. Tudíž to ani nebudu dělat pro slávu něčího (Nejvyššího, svého ...) jména, nýbrž právě a jen pro přežití těch konkrétních nejnižších, o které jde vždycky (až) v první řadě.

P.S.2. Modok, Edo, Rado, Ivor, Ifča, Hozo, Hanka, Lupťo, Mirka, Marek a ostatní, vďaka. A samozrejme Vám, skromné ostrice.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

PLUS

Anton Zajac: Jediná šanca pre Slovensko je nová slušná strana

Nežijeme v liberálnej demokracii, ale v oligarchii, hovorí spolumajiteľ Esetu Anton Zajac.

PRIMÁR

Lekári sa môžu mýliť. Päť príbehov o zlej diagnóze

Nikto netúži byť medicínskou záhadou. Ale je jednoduché sa ňou stať.

EKONOMIKA

Nové pravidlá zásadne ovplyvnia ľudí. Dlžníkov aj exekútorov

Sociálna poisťovňa môže siahnuť na účet aj bez exekútora.


Už ste čítali?